Když tanec otevře dveře novému životu

Do druhého běhu výcviku Fascinace tancem jsem v loňském roce doslova vtančila. Ne jako člověk, který má vše jisté a pevné pod nohama, ale jako žena, která znovu hledá důvěru v život, ve své tělo i sama v sebe.

První výcvik pro mě nebyl jen o tanci. Prošla jsem během něj zkušeností totální zástavy srdce. A potom přišla cesta zpátky — cesta plná strachu, nejistoty a překonávání sebe sama. Strach se objevoval téměř každý den. Strach z pohybu, z tance, z obyčejných věcí, které byly dřív samozřejmé.

Znovu jsem se učila žít.

První samostatná cesta vlakem. První let letadlem. První tanec po dlouhé době. I obyčejné zvednutí se z podlahy se stalo vítězstvím. Každé ráno jsem oslavovala nádech a výdech. Každý nový krok.

A právě v této době jsem vstoupila do druhého ročníku výcviku. Symbolicky v den svých 65. narozenin. Ve stejný den jsem zároveň dostala výpověď z nájemního bytu.

Byl to zvláštní okamžik. Na jedné straně pocit nového začátku, na druhé straně pocit, že stojím úplně na dně.

Přála jsem si nový domov. Nový prostor. Nový život. Místo, kde budu moci opravdu svobodně dýchat a tvořit. Jedna z mých tanečních kolegyň mi tehdy řekla větu, která se mnou zůstala dodnes:

"Tobě se přání plní. Jen buď jednoznačná."

A měla pravdu.

Když nemáme odvahu udělat změnu sami, život někdy přijde s impulsem za nás. Výpověď z bytu se stala právě tím impulsem. Vykročením do nejistoty, která boleí, ale zároveň člověka posouvá.

Dala jsem všechno do tance.

Tančila jsem téměř každý den. Zpívala si. Naslouchala svému tělu. A právě tehdy přišla nečekaná nabídka nového bydlení — jen tak mezi řečí na ulici. Byt, o kterém jsem si ani netroufala snít.

Od té doby si ještě víc uvědomuji, jak důležité je být ve svých přáních pravdivý a konkrétní. Jiná kolegyně mi nedávno vyprávěla, že si přála učit na vysoké škole. Přání se jí splnilo — jenže nikdy neřekla, jaký obor chce učit. A tak dnes učí něco, co ji vlastně nenaplňuje.

Tanec mě naučil jednu zásadní věc:
Neučíme se tančit. Tanec učí nás.

Učí nás autenticitě. Pravdivosti. Upřímnosti k sobě samým. Tělo miluje pravdu. Miluje radost, lehkost a opravdový úsměv.

A já dnes sedím ve své nové pracovně, píšu tyto řádky a tvořím playlisty pro své tanečnice. A cítím vděčnost.

Protože někdy právě ve chvíli největší nejistoty začíná ten nejopravdovější tanec života.

Napsala lektorka svobodného vědomého tance Eva Mariánková