Letní vzpomínka na tanec u moře - Lefkáda 2026

Ano, moře inspiruje.

Přestože jsem neměla možnost navštívit tento ostrov na jachtě (jak bylo v plánu), splnila jsem si sen být na moři během zdejšího pobytu díky několika výletům.

Výletní loď, celodenní akce a zastávka v jeskyni Papanikolis, která dostala svůj název podle ponorky, která se tu ukrývala během druhé světové války. Výška vstupní klenby je ohromujících 30 m a velikost jeskyně 4 000 m². Jedná se o druhou největší jeskyni na řeckých ostrovech.

Vůbec jsem netušila, co mě čeká, a proto pro mě bylo vplutí naší výletní lodi do této jeskyně fascinující. Ponořily jsme se do tmy. Přišla pro mě obrovská výzva – vnořit se do vod této jeskyně. Ano, našla jsem odvahu, slezla po schůdcích do průzračné vody a plavala. Ještě pořád jsem překonávala strach a snažila se znovu uvěřit svému tělu po zdravotních problémech, které jsem měla. Zvládla jsem to a dostala se na malou pláž, ze které byl výhled na otevřené moře prostorem za lodí, která byla celá skryta v jeskyni. Bylo to magické. Ptáci ukrytí ve štěrbinách nám poletovali nad hlavou a vířili okolní mořský vzduch. Nemohla jsem se toho nabažit.

V tom okamžiku jsem ještě netušila, že tuto krásu budu obdivovat ještě jednou, ale z jiného úhlu, a to na dalším lodním výletě, tentokrát již na mnohem větší lodi.

Tato loď tančila, ano, tančila. Kapitán roztančil tuto loď. Ne na moři, ale na všech možných místech této lodi se tančilo a on byl inspirací. I já tančila, i já inspirovala. Pluli jsme od ostrova k ostrovu, od pláže k pláži.

Pak vše utichlo a my se pomalu blížili opět ke stejné jeskyni jako před pár dny.

Stojím na přídi a s úctou sleduji tento pomalý pohyb velké lodi směrem k otvoru jeskyně. Netuším, co zamýšlí. Vím, že tato loď je moc velká na to, aby se tam vešla.

Najednou zaznělo pár tónů kytary a začala ta nádherná skladba, která vše propojila. Pomalu, lehounce, elegantně se vše prolínalo s nádhernou modří moře, s modří mých slzami zalitých očí. Mé tělo lehce tančilo ve zvuku hudby a zpívalo. Slzy se kutálely jako perly a já je nechala téct… Všichni ztichli… Loď se lehce pohupovala jen pár centimetrů před hranou vchodu do jeskyně a zvuk skladby Nights in White Satin od Maria Frangolise a Justina Haywarda se odrážel z jejích útrob a nádherně zněl.

Fascinující pohled do útrob jeskyně a na její vody, kde jsem před pár dny plavala… Uvědomění si naší pozemské maličkosti…

Naše loď odplouvá. Já kráčím za kapitánem, abych mu se slzami v očích poděkovala. Obejme mě a řekne: "Krásně tančíš…"

Děkuji za ten prožitek v tanci. Nikdy nezapomenu…

Ano, to byla Lefkáda. Bílý ostrov s nádhernými útesy a tyrkysovou modří, která je i v mých očích. To byly i další řecké ostrovy, kde vznikly řecké báje a jejichž pláže jsme navštívili.

Hladila jsem tu zem na plážích, skály kolem moře a vzpomínala na ty, kteří v řeckých bájích prolili svou krev zde, aby pak v dalších životech mohli prožívat zdejší nádheru.

Povídku napsala lektorka svobodného tanec Eva Mariánková